Skip to content

Cestujeme (nejen) do Asie

  • Cestovatelské zkušenosti a plány
  • Přednášky a promítání
  • Odkazy
  • O blogu a o mně
  • Instagram
  • Facebook

Cestujeme (nejen) do Asie

Cestovatelský blog

Zima v Ladakhu – mrazivý výlet do Himálaje

27. 8. 2020 | Vojta Lokša

Ladakh je nejsevernější částí Indie, nacházející se v objetí Himálaje a Karákóramu. Netradiční výprava v zimě přináší parádní výhledy na zamrzlou krajinu.

Prosinec 2019

Ladakh, z velké části sevřený mezi neklidnými hranicemi s Čínou a Pákistánem, je naprosto odlišný od Indie, jakou si běžně představujete, a to jak svou krajinou a podnebím, tak i etnicky a kulturně. Ladačané jsou bezprostředními příbuznými Tibeťanů, stejně tak je tibetštině velmi příbuzná jejich řeč. Ve skutečnosti zde žije i spoustu Tibeťanů, kteří uprchli před persekucí z Číny. Ne nadarmo si Ladakh vysloužil populární přezdívku „Malý Tibet“.

Ladacká babička
Ladacká babička

Obsah článku

  • Vyrážíme do Ladakhu
  • Podél Indu a Zanskaru
  • Pouštní údolí Nubra
  • K jezeru Pangong
  • Loučení s Ladakhem
  • Závěrem
  • Praktické tipy

Ladakh jsem poprvé navštívil v létě 2017 „klasickým“ způsobem – absolvováním nádherné dvoudenní cesty z města Manálí, což je možné pouze od června do října – po zbytek roku je silnice pod sněhem. K tomu jsme navíc přidali odbočku do odlehlého údolí Spiti. Úžasný kout světa, o kterém ještě v budoucnu nějaký článek určitě napíšu.

Tentokrát je však vše jinak.

Zcela neklasicky, avšak zcela záměrně volím cestu v zimě. Do Indie mám primárně cestu na svatbu kamaráda, která je naplánována těsně před Vánoci. Ač bych se časem v Indii podíval na jiná místa, kde jsem ještě nebyl, tam můžu jet kdykoli. Splnit si ale jeden z dřívějších cílů, a to vidět Ladakh v zimě, můžu právě teď. Je rozhodnuto.

Vyrážíme do Ladakhu

Do Ladakhu se dostávám tentokrát letecky – jinak to po většinu roku nejde. 12. prosince odlétám z Prahy přes Istanbul do Dillí, kde se pouze přesouvám do vnitrostátní části letiště, a v sedm ráno sedám na hodinový let do Léhu, hlavního města Ladakhu. Let má hodinové zpoždění kvůli chumelenici na letišti. Pevně doufám, že se zpoždění nenatáhne, protože přede jedenáctou dopoledne letiště v Léhu kvůli silným větrům vždy zavírá a lety se ruší. Daří se.

Přivítání v Ladakhu
Přivítání v Ladakhu

V Léhu čekám šok jak výškový, tak teplotní. Nachází se v nadmořské výšce 3 500 metrů, což není samo o sobě zase tak šíleně moc – v podobných (a i o kus větších) výškách jsem byl opakovaně, ale nikdy ne letecky, prakticky z nuly. A je nemožné odhadnout, jak tato skoková změna na jednotlivce zapůsobí. Zima nakonec není tak hrozná – dnes je zataženo, což drží v údolí teplo. Máme krásných –7 °C, když později během procházky vysvitne silné horské slunce, je to „skoro“ na krátký rukáv. Bude hůř.

Procházka po Léhu
Procházka po Léhu

První den mám vyhrazen na Léh – kromě toho se tady prostě po letech projít, seznámit se s hostiteli, musím sehnat dopravu (veřejná téměř neexistuje), permity (které jsou třeba do oblastí blíže hraničním zónám) a nakoupit zbytky zimního vybavení. A především se aklimatizovat – přestože na každého působí nadmořská výška jinak, obvykle se doporučuje alespoň dva dny zůstat na místě či v blízkém okolí. Faktem je, že s výjimkou západního směru podél proudu řeky Indus člověk jen stoupá.

Část zimního vybavení mám s sebou, část nakupuju. Huňatá kožená čepice stojí pár set rupií.
Část zimního vybavení mám s sebou, část nakupuju. Huňatá kožená čepice stojí pár set rupií.

Hlavní bazar v Léhu je jediným místem, kde za celou zimní cestu potkávám větší koncentraci lidí.
Hlavní bazar v Léhu je jediným místem, kde za celou zimní cestu potkávám větší koncentraci lidí.

Večerní výhled na Léh pod šestitisicovým masivem Stok Kangri. Západ slunce jsem bohužel nestihl.
Večerní výhled na Léh pod šestitisicovým masivem Stok Kangri. Západ slunce jsem bohužel nestihl.

Večer se trošku seznamuji s hostiteli. Horní patro domku (s krásným výhledem na celý Léh) pronajímají, v dolním bydlí. Většinu času s nimi trávím tam, protože mají krásně vytopeno. Před příjezdem mě varovali, že pravděpodobně nepoteče voda. Zatím ještě teče, ale proud slábne. Později potkávám domácí, jak obmotávají trubky izolací. Asi už dlouho nevydrží…

Podél Indu a Zanskaru

Ranní výhled ze střechy ubytování. Přes noc nám nasněžilo.
Ranní výhled ze střechy ubytování. Přes noc nám nasněžilo.

Jelikož nechci v Léhu trávit dva dny, druhý pohodový den mířím na západ po proudu Indu. Obvyklá trasa tímto směrem vede ke klášterům Alchi a Likir, já chci ale dojet o kus dále – až do Lamayuru. Řidič mě varuje, že to bude dlouhý den, s tím ale počítám. Od kláštera Lamayuru totiž teď čekám nejkrásnější výhledy a doufám, že bude hezky – zasněžené velehory tyčící se za klášterem jsou jeho zásadní ozdobou…

  • Z cesty jsou po celou dobu nádherné výhledy.
  • Z cesty jsou po celou dobu nádherné výhledy.
  • Z cesty jsou po celou dobu nádherné výhledy.
Z cesty jsou po celou dobu nádherné výhledy.

Netrvá dlouho, než dojedeme k soutoku řek Indus a Zanskar. Vzpomínám, když jsme na stejném místě zastavovali před dvěma lety při cestě do Kašmíru, jeli jsme tehdy však přes noc, takže výhledů jsme si užili minimálně. Čas to nahradit.

Zanskar přitékající z úzkého údolí do Indu
Zanskar přitékající z úzkého údolí do Indu

Ačkoli jsem to neměl v původním plánu, na poslední chvíli jsem vyčetl, že cesta podél Zanskaru je krásná, domlouvám se tedy s řidičem na krátké zajížďce.

Pomalu zamrzající řeka Zanskar
Pomalu zamrzající řeka Zanskar

Údolí řeky Zanskar je jedna z hůře dostupných částí Ladakhu. Ačkoli je dnes velká část dostupná po silnici, donedávna to tak nebylo a právě v zimě bylo údolí dostupné pouze pěšky po zmrzlé řece. Dnes je právě cesta po zamrzlé řece jedním z populárních treků v Ladakhu.

Do kláštera Lamayuru přijíždíme po poledni a trávím v něm asi hodinu. Je maličký, ale krásný. Velká část ho je zavřená, v jedné místnosti nacházíme mnicha, který nás areálem provede. Musím říct, že pohled na klášter na kopci se zasněženým himálajským hřebenem je jeden z nejhezčích výhledů, co jsem měl tu čest vidět.

Samotná cesta podél Indu a Zanskaru a návštěvy Lamayuru byly mými hlavními cílem, ale byla by škoda se nezastavit u klášterů Alchi a Likir, které jsou prakticky po cestě. Alchi je nejstarším klášterem v Ladahu – je však maličký a podstatně méně fotogenický. Jeho kouzlo však spočívá v starobylém interiéru s nádhernými malbami z 11. – 13. století. Likir je o něco novější, jeho dominantu tvoří velká socha Maitréji, která vzhlíží na zasněžené velehory v pozadí…

  • Klášter Likir
  • Výhled z Alchi
Zastávky po cestě zpět

Pouštní údolí Nubra

Na dnešní den stěží dospávám. Nejen, že jsou noci mrazivé, ale pravidelně mě budí nervozita i pozitivní vzrušení. Přejíždět autem v zimě z malého města do podstatně odlehlejšího údolí přes pětitisícové sedlo je pro mě něco zcela nového. Ráno vstávám, vylézám na terasu – dobrá zpráva, venku je polojasno. Pokud by chumelilo, může zůstat cesta do Nubry nesjízdná i několik dní. Krátce po osmé hodině vyjíždíme. Velká část cesty do průsmyku Khardung La je zasněžená. Několikrát zastavujeme na hezké výhledy a těsně před průsmykem dvakrát pomáháme tlačit menší auto před námi, které se ve sněhu nemůže rozjet. Jsme ve výšce přes 5 200 metrů nad mořem, venkovní teplota je něco pod -30 °C, do toho fouká, cesta klouže – obdivuju nápad se sem vydat s takovýmto autem.

  • Výhled na Léh ve stínu Stok Kangri
  • Stoupání do průsmyku Khardung La
  • Stoupání do průsmyku Khardung La
  • Stoupání do průsmyku Khardung La
Cesta do průsmyku Khardung La (5 359 m n. m.)

Průsmyk Khardung La se dlouho chlubil titulem nejvyššího sjízdného průsmyku na světě, což pravděpodobně vycházelo z chybného měření (při mé návštěvě v roce 2017 zde ještě byla cedule o výšce přes 5 600 m n m., teď už tu není). Donedávna titul patřil průsmyku v Andách, v roce 2017 jej však vystřídal průsmyk Umling La taktéž v Ladakhu – se závratnou výškou 5 883 m n. m. Nachází se však v natolik citlivém hraničním pásmu, že je jeho návštěva téměř nemožná i pro Indy, natož pro cizince. Do Khardung La je možné se v létě vydat i na denní výlet z Lehu a sjet dolů na kole – je však třeba mít permit.

Výhled z Khardung La na sever
Výhled z Khardung La na sever

Sjezd do údolí je zdlouhavý, ale parádní. Ze zcela bílé krajiny sjíždíme více než 2 000 výškových metrů, až se postupně dostáváme do mohutného suchého údolí Nubra.

  • Sjezd do údolí Nubra
  • Sjezd do údolí Nubra
  • Údolí Nubra
Sjezd do údolí Nubra

Údolí Nubra se rozbíhá do dvou údolí – na severní cestě najdeme klášter Sumur, termální prameny ve vesnici Panamik, dále cesta pokračuje až na úpatí ledovce Siachen do vesničky Warshi, která byla zpřístupněna turistům až před pár lety. Bohužel však nemám dostatek času (a peněz…) na absolvování obou cest, volím tedy tu druhou, západní – přes městečko Diskit, písečné duny u vesnice Hunder až do odlehlé vesnice Turtuk, taktéž donedávna zcela zapovězené.

Klášter Diskit
Klášter Diskit

Písečné duny u Hunderu jsou asi hlavní „atrakcí“ údolí Nubra. Spoustu turistů sem v létě vyjíždí se projet na velbloudech, často na otočku z Léhu. V zimě tady není nikdo. Ani lidé, ani velbloudi, jen zima a ticho. Má to své kouzlo.

Duny v Hunderu
Duny v Hunderu

Mou konečnou pro dnešní den je vesnice Turtuk, která je ještě o pár hodin neobydlenou pustinou dále. Turtuk je vesnice osídlená Balty, muslimským etnikem žijícím z většiny v Pákistánu. Ten je odsud vzdálen pouhých pár kilometrů, de facto hranici však tvoří masivní horský hřeben,

Baltské domky jsou zcela jiné než ladacké.
Baltské domky jsou zcela jiné než ladacké.

V Turtuku trávím jeden večer a jedno ráno, kdy vyrážím fotit ještě před východem slunce. Zpětně mě mrzí, že mi času nezbylo více. Turtuk sice není nijak velký, ale má svou atmosféru, od zbytku Ladakhu se velmi liší. Nocleh zde je podstatně krutější než v Léhu – ač jsme v nižší nadmořské výšce, je zde větší zima. Jako topení dostávám velkou plynovou bombu, jejíž plamen hřeje, když si k němu člověk sedne, ale místnost se tím vyhřát nedá. K tomu dostávám kýbl vody uvařený obří elektrickou spirálou – na základní večerní hygienu stačí, ráno je na zbytku vody silná vrstva ledu.

Jednodušší nocleh v Turtuku
Jednodušší nocleh v Turtuku

Při pohledu na zamrzlý Turtuk je těžké věřit, že hlavní věc, kterou je v Ladakhu proslulý, je produkce meruněk. Druhou věcí je údajná vyhlídka na vrchol K2 v dálce. Její vrchol však leží téměř 120 km daleko, tak mám jisté pochybnosti – a po krátkém pátrání na internetových fórech se dočítám, že jde s největší pravděpodobností pouze o „marketingový trik“ vesnice. K2 z indického území údajně vůbec vidět není. Na který karákóramský vrcholek z dálky koukám, to se mi však zjistit nepodařilo.

Údajná K2
Údajná K2

Turtuk před východem slunce (údajná K2 je vidět jako drobný hrb uprostřed linie horizontu)
Turtuk před východem slunce (údajná K2 je vidět jako drobný hrb uprostřed linie horizontu)

Lidi v zimě téměř nevycházejí.
Lidé v zimě téměř nevycházejí.

K jezeru Pangong

Z Turtuku vyjíždíme se skupinou tří Indů, ke kterým se přidávám, abych ušetřil za auto. V Turtuku byli už podruhé a strávili zde tentokrát tři dny focením. Další dva dny máme společný program, chceme se podívat k vysokohorskému jezeru Pangong, které leží zhruba ze třetiny v Indii, ze dvou třetin v Číně. Cesta do Tangtse, kde nocujeme před cestou k jezeru, nám zabere asi šest hodin. A jsem rád, že zde nejsem s řidičem sám, protože v některých úsecích je cesta náročná – nezřídka jedeme po kluzkém ledu, překonat polozmrzlý potok, do kterého se opakovaně propadáme, nám trvá asi hodinu.

Zápolíme se zamrzlou řekou.
Zápolíme se zamrzlou řekou.

Večer dojíždíme do Tangtse a ubytováváme se u místních v domku na kraji vesnice. Hostitelům pomáháme s vařením – nic moc jiného než zalézt k rozpáleným kamnům se tu večer nedá. Dnes nocujeme zcela nejvýše, zhruba ve 4 200 metrech, a na teplotě je to noci opravdu znát. Na pokoji mám kamínka, do kterých mi hostitelé před spaním přikládají poslední várku sušeného trusu – hřeje intenzivně, ale velmi krátce. A na tvrdé posteli si zažívám nejhorší noc, kdy se každou chvíli budím. Naštěstí máme v plánu vstávat před šestou – tak, abychom u 30 kilometrů vzdáleného jezera Pangong byli včas na východ slunce.

S našimi hostiteli
S našimi hostiteli

Nadšení však netrvá dlouho. Když ještě za úplné tmy dojíme snídani, zjistíme, že auto nestartuje.

Čekáme dále, než zjistíme, co se stalo. Přes noc nám mrazem ztuhla nafta v nádrži.

Naše útočiště v Tangtse
Naše útočiště v Tangtse

Nezbývá než čekat. A čekání se táhne. Vyrážíme se projít po okolí, ale… smůla. Auto se nám podaří rozjet až ve tři odpoledne. Dnes už jezero Pangong nestihneme – tři Indové, se kterými cestuji, musí dnes večer do Léhu – zítra ráno jim letí letadlo. Já dostávám na výběr – buďto tady zůstanu ještě jeden den, anebo se svezu na otočku do Léhu a zítra sem dojedeme na otočku. Ačkoli druhá varianta znamená více než osm hodin v autě navíc, neváhám – myšlenka druhé neprospané mrazivé noci je až příliš nehezká. Loučíme se tedy s hostiteli, sedáme do auta a vracíme se do Léhu přes další z děsivých průsmyků – Chang La (5 381 m n. m.). Ten přejíždím poprvé a musím říct, že je ještě o kus děsivější než Khardung La – nejen, že zde fouká a chumelí, ale cesta je podstatně užší, strmější a některé úseky dost kloužou. Do Léhu dojíždíme za tmy.

Výjezd do průsmyku Chang La je v některých místech velmi strmý.
Výjezd do průsmyku Chang La je v některých místech velmi strmý.

Průsmyk Chang La (5 360 m n. m.), naproti masiv Stok Kangri (6 153 m n. m.)
Průsmyk Chang La (5 360 m n. m.), naproti masiv Stok Kangri (6 153 m n. m.)

Loučení s Ladakhem

Den před odletem z Ladakhu mám v plánu druhý pokus dojet k jezeru Pangong. Vyjet musím brzo, abych byl brzo zpátky – pokud by v průsmyku Chang La sněžilo, mohl bych uváznout na druhé straně a zmeškat odlet, což by nebylo příjemné, vzhledem k tomu, že následující den musím být na druhé straně Indie na kamarádově svatbě. Toto je má hlavní obava… k jejímuž vyplnění vůbec nedojde, protože plán zkrachuje podstatně dříve, a to bohužel na mém povolení cestovat k jezeru Pangong. Na situaci, že se zdržím, jsem myslel a vyřídil si permit platící o den déle, než jsem potřeboval. Bohužel už jsem nebyl schopen zachytit to, že si řidič, který se mi o permit staral, udělal přesně tolik kopií, které bylo třeba na absolvování cesty bez komplikací… takže kopie došly, a dozvídám se to až ve chvíli, kdy ráno vyjíždíme k prvnímu checkpointu, na kterém jsme otočeni.

Stupidní chyba, kterou si budu do příště pamatovat. Nedá se nic dělat. Jako slabá útěcha mi slouží pak to, že se nad průsmykem stejně nehezky zatahuje, takže není jasné, že by byl dobrý nápad tuto cestu absolvovat. Vracíme se tedy kousek a nechávám si zastavit u kláštera Hemis, kde si dávám dvouhodinovou procházku. Klášter pochází ze 17. století a patří k největším v Ladakhu a každé léto se zde pořádá velký a barevný dvoudenní festival. Zrovna když přijíždím, končí uvnitř ceremonie a z kláštera vychází desítky mnichů – z těch klášterů, co jsem v zimě navštívil, je to tedy zjevně jediný, který žije.

  • Klášter Hemis
  • Kožené modlitební mlýnky v Hemisu
  • Klášter Hemis
  • Klášter Hemis
Klášter Hemis

Ve zbytku dne se pak už jen zastavuju ve dvou dalších klášterech – v Thikse, který je sice hezký, ale už jsem zde před pár lety byl (a teď je téměř celý zavřený) a ve Spituku, z kterého je hezký výhled na letiště a na Léh.

  • Výhled z liduprázdného kláštera Thikse
  • Klášter Spituk
Thikse a Spituk

Na hlavním bazaru pak ještě nakoupím pár dárků, zajdu na poslední večeři k hostitelské rodině a ráno hurá přes Dillí do vyhřátého subtropického Gudžarátu…

Závěrem

Jaké to bylo?

Ladakh je krásný v létě i v zimě. Tato cesta byla parádní, přes přípravu, o kterou jsem se snažil, mě mrzí podcenění několika věcí, především vzdálenosti do Turtuku (kvůli které zbylo málo času) a neúspěch s jezerem Pangong, které jsme měli téměř na dosah ruky.

Hned po odletu z Ladakhu jsem si říkal, že se sem ještě vrátím. Ladakh je rozlehlý a i po dvou návštěvách jsem toho viděl minimum. Pravděpodobně už ale ne v zimě, protože cestování je komplikované a… zima je až příliš krutá.

S několikaměsíčním odstupem jsem však zase začal o zimě uvažovat, ať už v Ladakhu, nebo o něco málo jižněji v sousedním Himáčalu. Zimní Himálaj je sice na cestování náročný, ale stojí za to a já věřím, že to znova časem zvládnu i v té zimě…

Praktické tipy

  • V létě se dá (a stojí to za to!) do Ladakhu dostat po zemi buďto z jihu (z Manálí) či ze západu (ze Šrínagaru), což rozhodně doporučuji pro ty, kteří mají čas – bez zastávek, které samozřejmě stojí za to, cesta z Dillí trvá zhruba tři dny. Po většinu roku je však Léh přístupný pouze letecky.
  • Pozemní příjezd má výhodu postupné aklimatizace, při příletu je vhodné zůstat nějakou dobu na místě bez jakýchkoli náročných aktivit. V zimě je pak vhodné přijet do Léhu nejméně celý den před odletem do Dillí, protože vysoké průsmyky v okolí Léhu mohou náhled zapadnout sněhem a může den trvat, než armáda sníh odklidí.
  • Všude severně (Nubra), východně (Pangong Tso) a jihovýchodně (Tso Moriri, Hanle) od Léhu je třeba mít vyřízený Inner Line Permit. Ten se vydává alespoň pro dvě osoby. Pokud člověk cestuje sám, obzvláště v zimě může být těžké sehnat cizince s pasem, který by se na ten permit nechal napsat. Permity stojí kolem 800 rupií na osobu (dle přesného výčtu míst).
  • Zimní cestování v Ladakhu je poměrně drahé, rozhodně dražší než v létě. Ceny ubytování jsou vyšší (méně konkurence, vyšší náklady ubytovatele za topení), nefunguje veřejná doprava a je třeba najímat auta, která stojí cca 5.000 rupií denně (ceny jsou regulovány, prakticky se může dařit je usmlouvat níže).
  • Spoustu lidí, především těch, co podnikají v cestovním ruchu, v zimě z Ladakhu odjíždějí. Proto je zavřená drtivá většina hotelů, restaurací a výletních agentur. V bydlení a stravě je člověk z velké části odkázán na homestaye (což není ke škodě, naopak).
  • V zimě se velmi hodí mít vlastní spacák, málokde se rozumně topí i přes noc. Všude jsou k dispozici těžké deky, které sice teplo udrží, ale trvá velmi dlouho, než si je člověk vyhřeje. Dobře izolující spacák velmi pomůže.
  • Také se hodí powerbank (možná i více) – mráz ždímá všechny baterky, navíc ne všude je k dispozici elektrika. V noci se vypíná prakticky všude, i v Léhu.
  • Je běžné cestovat s minimálním výzkumem předem, zjišťováním a rozhodováním všeho až na místě. V Ladakhu v tom během letní sezóny není zásadní problém, v zimě se ale doporučuji důsledně připravit – nejsou dostupná všechna místa, nejsou sjízdné všechny silnice (a ty, co jsou, ne nutně pro všechna auta), ne všude se dá sehnat ubytování. Mobilní internet povětšinou nefunguje – v Ladakhu fungují pouze indické SIM karty s paušálem, snadno dostupné dobíjecí SIMky nefungují, wifi je k dispozici velmi omezeně, celý Léh je napojený na dvě přípojky a připojení není příliš stabilní.

Post navigation

Previous Post:

Po Maledivách mezi místními

Next Post:

Automaty Divine Showdown Online Zdarma

2 Commments

  1. Profilový obrázek Lucaro napsal:
    20. 9. 2020 (20:03)

    Krásné fotky! Už se těším na další příspěvek!

    Odpovědět
    1. Vojta Lokša Vojta Lokša napsal:
      22. 9. 2020 (19:18)

      Děkuju moc za hezký komentář! 🙂 Chtěl jsem se během podzimu více rozepsat, bohužel zase moc nestíhám… 🙁 Budu se ale snažit! Příště asi něco z Afriky…

      Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Autor

Profilový obrázek
Vojta Lokša

Celý profil

Aktuální cesty

Momentálně: Česká republika

Poslední cesta: Maledivy (únor 2020)

Následující plány: čekání na skončení pandemie 🙁

Instagram

Maldives made it to my "nah, probably not again" l Maldives made it to my "nah, probably not again" list after my first visit a year ago but with travel options as limited as they are now... Well here I am again 🙂
Sandbank in North Ari atoll

#maldives #ariatoll #alifualifuatoll #sandbank #mathiveri #feridhoo #beach #seaside #seascape #travel #igers_cz #instatravel #travelgram #cestovani #zennie #nejendoasie #马尔代夫 #沙滩 #絶景 #ビーチ
Kızören sinkhole, Turkey . . . . #turkey #travel Kızören sinkhole, Turkey
.
.
.
.
#turkey #travel #kızörenobruğu #obruğu #kızören #sinkhole #anatolia #konya #instatravel #travelgram #igers_cz #zennie #offthebeatenpath #lake #nejennavychod #cestovani #fisheye #dnescestujem #土耳其 #トルク #絶景
Tuz Gölü, second largest lake in Turkey and one Tuz Gölü, second largest lake in Turkey and one of the saltiest water reservoirs in the world (rip my powerbank, salt doesn't mix well with electronics). Best visited in summer and not worth going to in winter they said. Having enjoyed the great sunset over the serene lake, I can't but disagree 🙂

.
.
#turkey #travel #tuzgölü #saltlake #lake #sunset #şereflikoçhisar #salt #instatravel #travelgram #igers_cz #zennie #nejendoasie #turecko #土耳其 #日落 #トルク #絶景 #夕日 #塩湖
Sooo... 2020 is over. The end of a year usually me Sooo... 2020 is over. The end of a year usually means party in Europe, tradition which I never failed to follow until this year, since I decided to take an indefinite break from alcohol more than a month ago. So I tried the Japanese approach - sleep early, get up early and... feast one's eyes on the first sunrise of the year from a cool place!

Since I'm in Cappadocia, the choice was obvious - spoil myself a bit and hop on a hot air balloon over the awe-inspiring plains and valleys of the region (...aka, do "the touristy thing" here). 

(Ah, actually my NY morning flight was cancelled due to inclement weather, so I somehow had to celebrate the first 2021 sunrise a day later and also, the pic is facing the other way, since the sunrise itself was kind of underwhelming but... who cares anyway?)

#turkey #cappadocia #anatolia #kapadokya #fairychimneys #goreme #balloon #newyear #travel #travelgram #instatravel #igers_cz #naturephotography #sunrise #natureporn #cestovani #ballooning #zennie #nejendoasie #panorama #土耳其 #热气球 #卡帕多西亚 #日出 #トルク #カッパドキア #熱気球  #絶景 #旅行 #新年
NY fireworks over the town of Göreme and its fair NY fireworks over the town of Göreme and its fairy chimneys 🙂

#turkey #goreme #cappadocia #travel #fairychimneys #travelgram #instatravel #fireworks #newyear #zennie #nejendoasie #dnescestujem #igers_cz #cestovani #土耳其 #火炮 #絶景 #トルク #花火 #新年
Christmas in Prague Christmas in Prague
Wandering hyena in the Aberdare range, Kenya . . . Wandering hyena in the Aberdare range, Kenya
.
.
.
.
.
.
#kenya #africa #aberdare #wildlife #hyena #travelgram #travel #cestovani #igers_cz #dnescestujem #nejendoasie #非洲 #肯尼亚 #ケニア #アフリカ
The colourful Marafa Depression aka "Hell's Kitche The colourful Marafa Depression aka "Hell's Kitchen" close to Malindi, Kenya. Not that famous but pretty cool place to visit :)
Sunrise over Mt. Kenya (5199 m), the second talles Sunrise over Mt. Kenya (5199 m), the second tallest mountain of Africa

.
.
.
#kenya #africa #mtkenya #sunrise #mountains #travel #travelgram #instatravel #cestovani #afrika #zennie #nejendoasie #絶景 #アフリカ #ケニア #ケニア山 #日の出 #非洲 #肯尼亚  #日出
Masai Mara National Reserve, Kenya. Definitely one Masai Mara National Reserve, Kenya. Definitely one of the best places in the world for game viewing, including the whole Big Five. Spent a full day inside the reserve, watching huge herds of wildebeest, zebras, giraffes, buffalos, impalas. And occasionally lions, hippos, elephants and a lone cheetah...and virtually no other tourists.

.
.
#kenya #africa #safari #masaimara #wildlife #travel #instatravel #igers_cz #travelgram #lion #zennie #nejendoasie #非洲 #狮子 #野生動物 #肯尼亚 #ケニア #アフリカ #絶景
While people tend to believe that leisure travel i While people tend to believe that leisure travel is hardly possible during the pandemic, it turns out that getting out of Europe was one of the best decisions I could make. And enjoying even the most famous natural reserves without tourist crowds assures me that now is the right time.

Owing to the national park on its outskirts, Nairobi is often called "the world's only wildlife capital". Where else can you watch the wildlife (lions, antelopes, rhinos, ostriches...) with a bizarre skyscraper backdrop?

#kenya #africa #nairobi #wildlife #nature
#nationalpark #ostrich #skyscraper #safari
#cityscape #instatravel #travelgram #igers_cz #dnescestujem #cestovani #zennie #nejendoasie #afrika #ケニア #サファリ #絶景 #アフリカ #肯尼亚 #非洲 #风景
Bachalpsee, Switzerland Bachalpsee, Switzerland
Sledovat
This error message is only visible to WordPress admins

Error: API requests are being delayed for this account. New posts will not be retrieved.

There may be an issue with the Instagram access token that you are using. Your server might also be unable to connect to Instagram at this time.

Archivy

  • Září 2020
  • Červenec 2020
  • Duben 2020

Témata

  • Cestopisy
  • Indie
  • Maledivy

Nejnovější příspěvky

  • Zima v Ladakhu – mrazivý výlet do Himálaje
  • Po Maledivách mezi místními
© 2025 Cestujeme (nejen) do Asie | WordPress Theme by Superbthemes